Když nemůžeš, tak přidej… aneb jak vypadá můj pracovní den?

Krásný den!

Mám za sebou týden strávený s dětmi a přáteli na „dovolené“ na chalupě, kam jsem odjela v době jarních prázdnin. Cíl byl jasný – odpočinout si. Ráda bych napsala, že jsem měla celý týden klid, nohy nahoře, nasávala energii z přírody, nic neřešila a žila jen „tady a teď“. Se 6 dětmi v chalupě a partou skvělých lidí dostal týden v horách zcela jiný rozměr 🙂

   chalupa jaro 2019

Když mi v pondělí ráno zazvonil telefon, tušila jsem, že to nebude první ani poslední hovor. Bingo! 🙂 Ale mně to nevadí, ba naopak. Zvykla jsem si telefon zvedat za (skoro) jakékoliv situace. Protože kdybych měla čekat na to, až budu mít „klid“ na práci, nezvednu ho nikdy 🙂

Vzhledem k tomu, že první dcera má 5 let a druhá 14 měsíců, občas si připadám jak v blázinci. I přesto, že starší chodí do školky a přes den mám tedy jen jednu cácorku „na krku“ – no v případě naší Elišky spíš na noze – je to kolikrát mazec. Než ráno obě nakrmím, obléknu a nacpu do auta, jsem vyřízená. Čůrky potu mi tečou po zádech a do školky přiletím s jazykem na bundě a myšlenkou na oslavu jejich 15. narozenin. Pak s tou mladší absolvuji pochůzky (pošta, úřady, kancelář), prostě vše, co potřebuji pracovně vyřídit.

 Zábava na úřadě… 

Když mám schůzku, snažím se zajistit si hlídání, tam fakt potřebuji klid a hlavně – dítě by schůzku zbytečně natahovalo. Jsem fakt vděčná za skvělou sousedku Dášu, která mi kdykoliv je to možné hlídá, bez ní bych nemohla pracovat na žádném ze svých projektů. A taky moje mamka, samozřejmě. A moje babi. Samý skvělý ženský 🙂

Nejvíc práce, která nejde moc vidět – tím myslím např. psaní tohoto blogu, focení fotek, jejich úprava, příprava příspěvků na sociální sítě, úprava webu a e-shopu, prodej, příprava balíčků k odeslání, účetnictví a mnoho dalšího – dělám večer, resp. v noci. Naštěstí pro mě jsou naše děti naučené chodit spát jednak brzy (mladší v 18 hod, starší po 19. hodině) a druhá výhoda – chodí relativně bez řečí 🙂 Takže žádné kňourání, odmlouvání, žádný pláč nebo dokonce hysterie. A musím říct, že je to super! Večeře, koupání, pusinkování a pak spánek. Mají režim, jsou zvyklé. A my s manželem vlastně taky. Oba víme, že po 19. hodině máme čas na sebe, na práci nebo koníčky.

 Už spí?? 

Já jsem noční sova, nevadí mi pracovat dlooouho do noci, chodívám spát hodinu po půlnoci. Mám radost, když odcházím od počítače s pocitem, že jsem toho stihla možná i víc, než jsem si představovala. Ráno vstáváme nejpozději v 7:00, jinak nestíháme školku. V létě se mi vstává líp – světlo mě budí kolem 6:00. S první dcerou jsem pracovala hned po šestinedělí. Jenže to byl taky andílek – spala 3,5 hodiny dopoledne, 3,5 hodiny odpoledne a celou noc. Tam to šlo jako po másle. Druhá dcera taky spinká, ale je mnohem, ale FAKT MNOHEM víc živější.

Nejdříve jsem se snažila přijmout myšlenku, že prostě s druhým dítětem pracovat nebudu. No co, svět se nezboří, tak budu prostě na klasické mateřské dovolené jako mnoho jiných maminek. Budu péct, zavařovat, vymýšlet dekorace do domu, najdu si další maminky a budeme chodit „kočárkovat“ a do kaváren a na procházky… No, bohužel. Já jsem se fakt snažila. Ale to nejde. Mně ta práce strašně moc chybí. V době, kdy jsem byla opravdu mamina na plný úvazek, jsem byla protivná, naštvaná, neustále jsem hledala něco, co mi dá pocit, že „jo, tohle je fakt pecka a jsi fakt dobrá“.. Jenže jsem si po několika měsících uvědomila, že to se prostě nestane.

 zavařování léto 2018

Miluju svoje děti nadevše. Mám úžasné a šikovné holčičky. Ale pokud chci, aby měly v pohodě mámu, tak potřebuju pracovat. Potřebuju vědět, že moje znalosti a zkušenosti jsou dobře využívány a že moje potřeba seberealizace je uspokojována. Pravda, manžel s tím docela bojoval – a myslím, že do jisté míry bojuje i dnes… Ale známe mužskou ješitnost.. O tom si můžeme dát „pokec“ zase jindy 🙂

 leden 2019

Každopádně vím, že mám ve svém okolí lidi, kteří mě nechápou. Na druhou stranu jsou tady i ti, kteří pomůžou, když potřebuju. Někteří i fandí 🙂 A některým je to, co dělám, úplně jedno 🙂 Nejlepší na tom je, že já sama jsem přišla na to, co ke své psychické pohodě potřebuju, a to si prostě nemůžu nechat vzít. A tak si na tom makám, pomalu a jistě si za tím jdu a nenechávám se odradit.

 když mě kamarádka Monička – nejlepší kadeřnice – dá „dokupy“ 🙂

Takže come on, pondělí! Už se na tebe těším!

Mějte se krásně a napište mi, jak vypadá to Vaše pracovní nasazení s dětmi za zády, budu moc ráda!

 

Leave a Comment